Nečekané problémy při prostorové orientaci zrakově postižených
Text přinese pár nečekaných překážek, které musí zrakově postižení řešit při svém samostatném pohybu. Tyto situace jsou velmi často nepředvídatelné, a tak mohou způsobit diskomfort hendikepovanému.
Trasa
V mých textech již často zaznělo, že prostorová orientace a samostatný pohyb je náročná disciplína. Trasy, které se frekventant učí za pomoci instruktora prostorové orientace, jsou předem naplánované. Skládají se z dílčích částí, které se daný člověk postupně učí. Části posléze složí celek, což je výsledná trasa. Na trase se člověk drží vodících linií, sleduje důležité orientační body a znaky, které mu při orientaci pomáhají. Výuka prostorové orientace a samostatného pohybu pro nevidomé a slabozraké osoby je klíčovým prvkem, který jim umožňuje nezávislost a samostatnost. Tento proces je velmi strukturovaný a zahrnuje několik fází a technik.
Výuka trasy prostorové orientace
Na začátku je třeba provést individuální hodnocení schopností a potřeb jedince. Zohledňuje se zraková vada, motorické schopnosti, předchozí zkušenosti a cíle, které si nevidomá osoba stanovila.
Člověk se učí základní techniky orientace a mobility, jako je používání bílé hole, technika správného držení těla, sledování zvukových a hmatových signálů a pohyb v prostoru. Jakmile osoba zvládne základní techniky, začíná nácvik konkrétních tras, které potřebuje zvládnout v běžném životě. To může zahrnovat cestu do práce, do školy, na nákup apod. Trasa je rozložena do menších úseků, které se postupně nacvičují, jak již bylo zmíněno.
Jedinec se učí, jak reagovat na různé nečekané situace, jako jsou změny povrchu, dopravní ruch, setkání s lidmi a dalšími podněty. Zrakově postižení mohou používat speciální elektronické pomůcky, jako jsou VPN, Ray, ale i např. optické lupy na přečtení nějaké dopravní informace. Nesmíme opomenout aplikace pro smartphony, které pomáhají s orientací.
Jak se nevidomí pohybují?
Bílá hůl je základním nástrojem pro detekci překážek, orientaci v prostoru a signalizaci pro okolí. Existují různé techniky používání hole. Nevidomé osoby často používají sluch k rozpoznávání zvukových signálů, jako jsou zvuky dopravy, kroky lidí, a akustické majáky. Hmatové vjemy, jako je povrch chodníku, orientační body (např. lavičky, sloupy), a další, jsou ...