Motto 15. ročníku Dne dyslexie: Proměňujeme dyslexii v DAR.
Praha 2. září 2024 (PROTEXT) - Obyčejní lidé s neobyčejnými životními příběhy. Jako brambory rostoucí na poli – jsou nenápadné, ale nezbytné. Někomu mohou dyslektici svým pravopisem způsobovat bolestný vizuální stres, což potažmo stresuje i je samotné. Řekli jste si někdy, jak je možné, že někdo napíše "KYNO" namísto "kino"? Byli jste i vy vedeni k mylnému přesvědčení, že jde o hlupáky, nevědomost nebo neinteligentní jedince?
Svět je jen jeden. Ano, pokud vidíme člověka s viditelným fyzickým postižením, často ho politujeme. Ale co ti, kteří mají postižené vyjadřování, psaní, čtení nebo počítání? Neviditelný handicap – ať už se jedná o poruchu psaní (dysgrafie), čtení (dyslexie), počítání (dyskalkulie) nebo řeči (dysfázie), případně o ADHD – který je často považován za hloupost. Za 15 let, co pořádáme Den dyslexie, se snažíme zachytit obě strany tohoto problému a ukázat možnosti, jak s ním naložit. Chceme společnosti vysvětlit, proč je důležité podporovat ty, kteří dyslexii znají na vlastní kůži, a objasnit příčiny a důsledky těm, kteří nechápou, jak může mít někdo problémy s pravopisem.
Po mnoho let jsme byli uzavřeni v institucích, kde jsme pořádali workshopy a ukazovali pomůcky, které jsme sami vytvořili. Pochopili jsme ale, že musíme vyjít na veřejnost, i mezi ty, kteří by za námi sami nepřišli. Často slýcháváme: "Jo, dyslexie, dyskalkulie, to jsou