Přišel jsem, neviděl jsem, zvítězil jsem. Lepší příběh z českého západu si letos už těžko přečteme

Těžko už si letos přečteme lepší příběh z českého západu, než je fenomenální úspěch nevidomého studenta z Halže na Tachovsku na paralympijských hrách. Kluk, který přišel o zrak už v útlém dětství, vyrostl v malém tachovském bazénu ve hvězdu světového formátu. V patnácti letech se David Kratochvíl stal mistrem světa a teď, o rok později, získal v Paříži kompletní sbírku medailí.
Je to činnost, kterou si člověk bez handicapu jenom těžko představuje. Nevidomí plavci skáčou do vody, aniž ji vidí. Musí se udržet v dráze – a podle televizních záběrů to vypadá, že nijak zvlášť nekličkují. Tisíce hodin tréninku je naučí plavat víceméně rovně. To, že se blíží obrátka, jim dá najevo trenér nebo asistent, nazývaný taper. Stojí na břehu s tyčí, na jejímž konci je měkký míček, a v pravý okamžik musí sportovce jemně ťuknout do hlavy. Když taper není přesný, může také plavci pokazit celý závod. A to, jak opravdu dopadl, se nevidomý plavec dozví, až když mu to někdo řekne.
David Kratochvíl je živou připomínkou toho, jak zákeřná nemoc je rakovina. Málo se ví, že s ní bojují i sotva se batolící děti. Kratochvíl přišel o zrak v levém oku kvůli rakovině sítnice už v jedenácti měsících. Na pravé přestal vidět o pět let později kvůli téže nemoci. Zkoušel hokej a tenis, kvůli ztrátě zraku přesedlal na plavání.
O tom říká, že mu sedlo. Loni se stal ve své kategorii mistrem světa, drží dva světové rekordy, do Paříže jel už jako velká naděje. Zlato získal hned z prvního závodu na trati 400 metrů volný způsob, druhý za ním ...