Proč osoby s postižením sluchu také často nemohou najít práci

Zaměstnavatelé kvůli komunikační bariéře přijmou raději „horšího pracanta“, než toho, který neslyší, protože mají obavy, že se nedomluví. V zaměstnávání neslyšících mají velký vliv předsudky.

Nebudu psát o zaměstnávání neslyšících firmami, které se na to, dalo by se říct, specializují a kde je např. 90 % zaměstnanců neslyšících-znakujících, a dalo by se říct, že takové firmy jsou „připraveny na vše“, ale všeobecně.

Největší obava je podle mě z komunikace. Zaměstnavatelé se všeobecně bojí přijmout neslyšící osobu do pracovního poměru, protože si myslí, že se nedomluví, jelikož jsou neustále přesvědčováni, že všichni neslyšící komunikují ve znakovém jazyce. A často jsou přesvědčováni i o tom, že „papír a tužka jsou zbytečné“. Nerozlišují totiž neslyšící osoby podle toho, jak komunikují. Ano, asi 2 % neslyšících komunikuje hlavně ve znakovém jazyce, protože je to jejich mateřský jazyk (prelingválně neslyšící – před osvojením si řeči) a čeština je pro ně cizí jazyk. Český znakový jazyk je totiž zcela samostatný jazyk s vlastní gramatikou a pravidly, který není češtině vůbec podobný. Avšak 98 % neslyšících osob (postlingválně – po osvojení si řeči a národního mluveného jazyka – většina nedoslýchavých a ohluchlí) ve znakovém jazyce nekomunikuje.
Počet lidí s postižením sluchu v České republice

Myslím si, že když někdo přijde na vstupní pohovor...