Jak design pokoje ovlivňuje život seniorů v pobytových službách aneb "Nechci bydlet v hotelu, ale doma!"
19.10. 2024 - 04:03
Sociální služby
18.10.2024
18.10.2024
V tomto článku se zaměřujeme na to, jak přizpůsobit design pokoje klientům pobytových sociálních služeb pro seniory. Poznatky jsme shromáždili díky projektu Technologické agentury ČR "Domov domovem aneb jak stavět a rekonstruovat domovy pro seniory", který byl realizován mezi lety 2021 a 2023.
Stále budeme potkávat lidi, kteří jsou zastánci jakéhosi pobytového funkcionalismu. Pobytové zařízení je podle nich podřízeno funkci, je to "provoz" podobný nemocnici, a tedy veškerý design je determinován pouze funkčností, kterou určuje buď "bezbariérová vyhláška", názor architekta či projektanta, anebo zadavatele zakázky. Jiní pak zaujímají postoj, že pobytové sociální služby by měly fungovat jako hotel nebo lázně s uniformními pokoji a dlouhými chodbami. Tyto názory však většinou neberou v potaz klíčovou otázku:
"Jak se tam bude lidem žít?"
Základní jednotkou pobytové služby pro seniory je pokoj či byt klienta. Design pokoje má na život seniorů v pobytových službách obrovský vliv. Pokoj tvoří jeho domácnost, kde tráví většinu svého času. Správně navržené prostředí může výrazně zlepšit kvalitu života, podpořit samostatnost a snížit riziko úrazů. Pokud povaha prostředí umožňuje obyvatelům zachovat si rituály a vykonávat běžné činnosti, zvyšuje se tím jejich aktivita. Naopak špatně promyšlené či zanedbané prostředí může vést k frustraci, izolaci a zhoršení zdravotního stavu. Při navrhování pokoje je cílem vytvořit prostředí, které maximálně podporuje samostatnost obyvatel a zároveň respektuje objem péče, kterou potřebují.
Současným trendem jsou jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje. Základní stavební jednotkou domova by měl být jednolůžkový pokoj, který je v podstatě garsonkou, vlastní domácností. Součástí může být i předsíň, bezbariérový balkon/ francouzské okno, koupelna se záchodem a malý kuchyňský koutek s ledničkou. Je vhodné umožnit klientovi, aby si pokoj mohl vybavit vlastním nábytkem. Po těchto pokojích bývá největší poptávka.
"Když jsme do pokoje potřebovali dát paraván, znamenalo to vystěhovat noční stolek, židli a křeslo druhého klienta. Vyjet s jeho postelí ale zase nejde, protože postel neprojde dveřmi. Prostě jsou to jednolůžáky, a my tu máme na každém pokoji nacpané klienty dva." Markéta, pracovnice pobytové sociální služby Dvoulůžkové pokoje by měly být dedikovány těm, kteří je explicitně chtějí anebo např. párům. V zahraničí je někdy využíván koncept modulárních dvoulůžkových pokojů, které je možné v případě potřeby rozdělit na dva plnohodnotné jednolůžkové pokoje se sdílenou koupelnou.
Klientův stav se zpravidla nebude zlepšovat (to je třeba si otevřeně říct), a proto je vhodné počítat se zhoršováním stavu a snižováním soběstačnosti a tomu pokoj přizpůsobovat od samého začátku. Není vhodné klienta přesouvat na jiný pokoj při každém zhoršení, protože je to jeho "domov". Navíc pokoje, kam budou přesouváni klienti v nejtěžších stavech, si brzy získají velmi negativní renomé.
"Na jednadvacítku nikdo nechce. Tam to máme všichni spočítaný. Jak nás tam odvezou, tak je zle. Nikdo se odtamtud zatím ještě nevrátil zpátky na naše patro. Jak někoho dají na jednadvacítku, víme, že bude brzy pohřeb…"
Richard, klient domova pro seniory V pobytových sociálních službách pro seniory se v největší míře setkáváme s klienty,
kteří mají problémy s pohybem, různá senzorická či kognitivní omezení. Pokud jsou pokoje od začátku navrženy pro tyto klienty, budou s největší pravděpodobností vhodné i pro ostatní klienty.
Problémy s pohybem
Přechod do pobytového zařízení často souvisí se zhoršením fyzického zdraví a pohyblivosti. To může vést k pocitům ztráty sebeúcty a snížení sebevědomí. Vybavení pokoje by tomuto mělo odpovídat. Osobní předměty klienta by měly být umístěny tak, aby na ně klient pohodlně a bez asistence dosáhl.
Velká část obyvatel domovů pro seniory se pohybuje za pomoci chodítek nebo invalidních vozíků. Pokoje musí být navrženy tak, aby umožňovaly dostatečný prostor pro manévrování s pomůckami. Je také potřeba přemýšlet o prostoru na uložení těchto pomůcek. Invalidním vozíkem je například možné nahradit jednu židli u stolu nebo křeslo.
Je zde také poměrně hodně lidí, kteří tráví svůj čas převážně na lůžku. Standardem je v tomto ohledu vybavení výškově nastavitelnou postelí, která je vhodná jak pro poskytování péče, tak i pro osoby s různou úrovní mobility. Pro poskytování péče je vhodné mít přístup k posteli ze tří stran: ? lůžko přístupné ze tří stran usnadňuje přístup při činnostech, jako je ošetřování či přesuny; ? pokud je postel umístěna příliš blízko k dalšímu nábytku, může omezovat pohyb kolem něj a zvyšovat riziko úrazu klienta i personálu.
Problémy s pohybem je potřeba reflektovat i při navrhování koupelen. Ty by měly být vybaveny sprchovým koutem s bezbariérovým přístupem, sedátkem, odpovídajícím madlem a protiskluzovou podlahou. Na WC by neměla chybět madla a SOS systém pro přivolání pomoci.
Senzorická omezení
Se zvyšujícím se věkem se často zhoršuje zrak a sluch seniorů. Proto je důležité, aby obytné prostory měly dostatečné denní osvětlení a byl minimalizován hlukový smog. Je vhodné přemýšlet např. nad hlasitostí dopravy za okny pokojů, která může při otevřeném okně značně vadit. Do jisté míry je možné hlukový smog snížit pomocí větracích jednotek či rekuperace.
Dále je důležité zajistit, aby klienti měli přístup k dennímu světlu, což má pozitivní vliv na jejich biologické rytmy a mentální zdraví. Mějme na paměti, že umělé světlo může pomoci, ale to denní nikdy plně nenahradí. Nejčastější problém bývá na chodbách a poschodích, kde vídáme "dlouhé temné chodby se spoustou dveří".
"Nejvíc mě děsí dlouhá chodba se spoustou dveří. Nic není dál od pojmu ‚doma‘ než tyhle temné chodby a stále stejné ústavní dveře, které se liší jen druhem utrpení, které skrývají." Veronika, klientka domova pro seniory Aktuálně je více než tři čtvrtě pokojů vybaveno zářivkami (!), což není ideální vzhledem k nepřirozenému modrobílému světlu, které vyzařují. Nezapomínejme, že barva světla je klíčová pro přirozené biorytmy. Významným prvkem je také barevnost výmalby i ostatních součástí pokoje – barvy by měly být využívány k tomu, aby vynikly důležité prvky, avšak příliš silné kontrasty mohou působit dráždivě. Dobrým příkladem je použití kontrastních barev tak, aby byl na desce stolu jasně vidět talíř, či k odlišení dveří do pokoje ode zdí.
Kognitivní omezení
Prostorové řešení pokojů by mělo reflektovat také potřeby lidí s kognitivními omezeními. To znamená zajistit snadnou orientaci v prostoru, předcházet dezorientaci a nabízet podněty podporující jejich schopnosti a paměť.
Klienti mohou často zapomínat na známá místa a časy. Prostor musí být tedy navržen tak, aby omezoval riziko dezorientace a zároveň podporoval pocit, že jsou ve známém a bezpečném prostředí.
Ideální například je, pokud si klient může vybavit pokoj vlastním nábytkem a osobními předměty. To seniorům pomáhá cítit se více doma a méně dezorientovaní. Je však třeba, aby na tyto předměty klient viděl, a to i z postele. V tomto případě nemusí být vhodná tradiční polička nad postelí, klient ji má nad hlavou, a tedy na ni nevidí. U klientů plně upoutaných na lůžko může být zajímavou variantou dekorování stropu nad postelí pomocí obrazů, které na strop připevníme, či promítáním.
Klíčové je také umístění postele – klient by měl mít přehled o tom, kdo vstupuje "k němu domů". To zvyšuje pocit bezpečí a umožňuje seniorům připravit se na interakci s přicházející osobou. Okno by mělo být situováno tak, aby bylo vidět z postele ideálně nejen na oblohu, ale i na dění venku, což umožňuje orientaci ve dne a vnímání denního světla.
Zajímavým řešením je také označení pokoje jako bytu, tj. plným jménem a názvem ulice, na který byl senior zvyklý. Tím má "stále svoji adresu", není "někde na pokoji".
Co říci závěrem?
Jak jsme si ukázali, design má zásadní vliv na život seniorů v pobytových službách. Při navrhování prostředí je třeba zohlednit potřeby seniorů s ohledem na jejich pohybové, senzorické a kognitivní omezení. Každý detail, od umístění nábytku až po barevné kontrasty a dostatek přirozeného světla, může přispět k tomu, aby se senioři cítili pohodlněji a bezpečněji. Je klíčové, aby uspořádání okolního prostředí podporovalo jejich samostatnost a zároveň poskytovalo nezbytnou podporu a péči.
Nezapomínejme ale na to nejdůležitější: Domov není jen "provoz, kde se poskytují definované úkony péče". Je to poslední adresa velké části seniorů a jako taková si zaslouží patřičnou pozornost a důstojnost. Je třeba, aby senioři cítili, že žijí tam, kde jsou jejich potřeby a přání respektovány a kde mohou důstojně strávit svůj čas. To je klíčové pro to, abychom klientům zajistili kvalitní bytí v tomto období života.
***
Pokud byste se chtěli o projektu Domov domovem aneb jak stavět a rekonstruovat domovy pro seniory dozvědět více, navštivte webovou stránku projektu www. delpsys.cz/nerus.
Mgr. Kristýna Bernášková, sociální pracovnice a výzkumnice; Mgr. Veronika Doksanská Ječná, DiS., ergoterapeutka, speciální pedagožka a lektorka; Mgr. Vojtěch Měřička, AchLJ, sociální pracovník a řádový kaplan
Stále budeme potkávat lidi, kteří jsou zastánci jakéhosi pobytového funkcionalismu. Pobytové zařízení je podle nich podřízeno funkci, je to "provoz" podobný nemocnici, a tedy veškerý design je determinován pouze funkčností, kterou určuje buď "bezbariérová vyhláška", názor architekta či projektanta, anebo zadavatele zakázky. Jiní pak zaujímají postoj, že pobytové sociální služby by měly fungovat jako hotel nebo lázně s uniformními pokoji a dlouhými chodbami. Tyto názory však většinou neberou v potaz klíčovou otázku:
"Jak se tam bude lidem žít?"
Základní jednotkou pobytové služby pro seniory je pokoj či byt klienta. Design pokoje má na život seniorů v pobytových službách obrovský vliv. Pokoj tvoří jeho domácnost, kde tráví většinu svého času. Správně navržené prostředí může výrazně zlepšit kvalitu života, podpořit samostatnost a snížit riziko úrazů. Pokud povaha prostředí umožňuje obyvatelům zachovat si rituály a vykonávat běžné činnosti, zvyšuje se tím jejich aktivita. Naopak špatně promyšlené či zanedbané prostředí může vést k frustraci, izolaci a zhoršení zdravotního stavu. Při navrhování pokoje je cílem vytvořit prostředí, které maximálně podporuje samostatnost obyvatel a zároveň respektuje objem péče, kterou potřebují.
Současným trendem jsou jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje. Základní stavební jednotkou domova by měl být jednolůžkový pokoj, který je v podstatě garsonkou, vlastní domácností. Součástí může být i předsíň, bezbariérový balkon/ francouzské okno, koupelna se záchodem a malý kuchyňský koutek s ledničkou. Je vhodné umožnit klientovi, aby si pokoj mohl vybavit vlastním nábytkem. Po těchto pokojích bývá největší poptávka.
"Když jsme do pokoje potřebovali dát paraván, znamenalo to vystěhovat noční stolek, židli a křeslo druhého klienta. Vyjet s jeho postelí ale zase nejde, protože postel neprojde dveřmi. Prostě jsou to jednolůžáky, a my tu máme na každém pokoji nacpané klienty dva." Markéta, pracovnice pobytové sociální služby Dvoulůžkové pokoje by měly být dedikovány těm, kteří je explicitně chtějí anebo např. párům. V zahraničí je někdy využíván koncept modulárních dvoulůžkových pokojů, které je možné v případě potřeby rozdělit na dva plnohodnotné jednolůžkové pokoje se sdílenou koupelnou.
Klientův stav se zpravidla nebude zlepšovat (to je třeba si otevřeně říct), a proto je vhodné počítat se zhoršováním stavu a snižováním soběstačnosti a tomu pokoj přizpůsobovat od samého začátku. Není vhodné klienta přesouvat na jiný pokoj při každém zhoršení, protože je to jeho "domov". Navíc pokoje, kam budou přesouváni klienti v nejtěžších stavech, si brzy získají velmi negativní renomé.
"Na jednadvacítku nikdo nechce. Tam to máme všichni spočítaný. Jak nás tam odvezou, tak je zle. Nikdo se odtamtud zatím ještě nevrátil zpátky na naše patro. Jak někoho dají na jednadvacítku, víme, že bude brzy pohřeb…"
Richard, klient domova pro seniory V pobytových sociálních službách pro seniory se v největší míře setkáváme s klienty,
kteří mají problémy s pohybem, různá senzorická či kognitivní omezení. Pokud jsou pokoje od začátku navrženy pro tyto klienty, budou s největší pravděpodobností vhodné i pro ostatní klienty.
Problémy s pohybem
Přechod do pobytového zařízení často souvisí se zhoršením fyzického zdraví a pohyblivosti. To může vést k pocitům ztráty sebeúcty a snížení sebevědomí. Vybavení pokoje by tomuto mělo odpovídat. Osobní předměty klienta by měly být umístěny tak, aby na ně klient pohodlně a bez asistence dosáhl.
Velká část obyvatel domovů pro seniory se pohybuje za pomoci chodítek nebo invalidních vozíků. Pokoje musí být navrženy tak, aby umožňovaly dostatečný prostor pro manévrování s pomůckami. Je také potřeba přemýšlet o prostoru na uložení těchto pomůcek. Invalidním vozíkem je například možné nahradit jednu židli u stolu nebo křeslo.
Je zde také poměrně hodně lidí, kteří tráví svůj čas převážně na lůžku. Standardem je v tomto ohledu vybavení výškově nastavitelnou postelí, která je vhodná jak pro poskytování péče, tak i pro osoby s různou úrovní mobility. Pro poskytování péče je vhodné mít přístup k posteli ze tří stran: ? lůžko přístupné ze tří stran usnadňuje přístup při činnostech, jako je ošetřování či přesuny; ? pokud je postel umístěna příliš blízko k dalšímu nábytku, může omezovat pohyb kolem něj a zvyšovat riziko úrazu klienta i personálu.
Problémy s pohybem je potřeba reflektovat i při navrhování koupelen. Ty by měly být vybaveny sprchovým koutem s bezbariérovým přístupem, sedátkem, odpovídajícím madlem a protiskluzovou podlahou. Na WC by neměla chybět madla a SOS systém pro přivolání pomoci.
Senzorická omezení
Se zvyšujícím se věkem se často zhoršuje zrak a sluch seniorů. Proto je důležité, aby obytné prostory měly dostatečné denní osvětlení a byl minimalizován hlukový smog. Je vhodné přemýšlet např. nad hlasitostí dopravy za okny pokojů, která může při otevřeném okně značně vadit. Do jisté míry je možné hlukový smog snížit pomocí větracích jednotek či rekuperace.
Dále je důležité zajistit, aby klienti měli přístup k dennímu světlu, což má pozitivní vliv na jejich biologické rytmy a mentální zdraví. Mějme na paměti, že umělé světlo může pomoci, ale to denní nikdy plně nenahradí. Nejčastější problém bývá na chodbách a poschodích, kde vídáme "dlouhé temné chodby se spoustou dveří".
"Nejvíc mě děsí dlouhá chodba se spoustou dveří. Nic není dál od pojmu ‚doma‘ než tyhle temné chodby a stále stejné ústavní dveře, které se liší jen druhem utrpení, které skrývají." Veronika, klientka domova pro seniory Aktuálně je více než tři čtvrtě pokojů vybaveno zářivkami (!), což není ideální vzhledem k nepřirozenému modrobílému světlu, které vyzařují. Nezapomínejme, že barva světla je klíčová pro přirozené biorytmy. Významným prvkem je také barevnost výmalby i ostatních součástí pokoje – barvy by měly být využívány k tomu, aby vynikly důležité prvky, avšak příliš silné kontrasty mohou působit dráždivě. Dobrým příkladem je použití kontrastních barev tak, aby byl na desce stolu jasně vidět talíř, či k odlišení dveří do pokoje ode zdí.
Kognitivní omezení
Prostorové řešení pokojů by mělo reflektovat také potřeby lidí s kognitivními omezeními. To znamená zajistit snadnou orientaci v prostoru, předcházet dezorientaci a nabízet podněty podporující jejich schopnosti a paměť.
Klienti mohou často zapomínat na známá místa a časy. Prostor musí být tedy navržen tak, aby omezoval riziko dezorientace a zároveň podporoval pocit, že jsou ve známém a bezpečném prostředí.
Ideální například je, pokud si klient může vybavit pokoj vlastním nábytkem a osobními předměty. To seniorům pomáhá cítit se více doma a méně dezorientovaní. Je však třeba, aby na tyto předměty klient viděl, a to i z postele. V tomto případě nemusí být vhodná tradiční polička nad postelí, klient ji má nad hlavou, a tedy na ni nevidí. U klientů plně upoutaných na lůžko může být zajímavou variantou dekorování stropu nad postelí pomocí obrazů, které na strop připevníme, či promítáním.
Klíčové je také umístění postele – klient by měl mít přehled o tom, kdo vstupuje "k němu domů". To zvyšuje pocit bezpečí a umožňuje seniorům připravit se na interakci s přicházející osobou. Okno by mělo být situováno tak, aby bylo vidět z postele ideálně nejen na oblohu, ale i na dění venku, což umožňuje orientaci ve dne a vnímání denního světla.
Zajímavým řešením je také označení pokoje jako bytu, tj. plným jménem a názvem ulice, na který byl senior zvyklý. Tím má "stále svoji adresu", není "někde na pokoji".
Co říci závěrem?
Jak jsme si ukázali, design má zásadní vliv na život seniorů v pobytových službách. Při navrhování prostředí je třeba zohlednit potřeby seniorů s ohledem na jejich pohybové, senzorické a kognitivní omezení. Každý detail, od umístění nábytku až po barevné kontrasty a dostatek přirozeného světla, může přispět k tomu, aby se senioři cítili pohodlněji a bezpečněji. Je klíčové, aby uspořádání okolního prostředí podporovalo jejich samostatnost a zároveň poskytovalo nezbytnou podporu a péči.
Nezapomínejme ale na to nejdůležitější: Domov není jen "provoz, kde se poskytují definované úkony péče". Je to poslední adresa velké části seniorů a jako taková si zaslouží patřičnou pozornost a důstojnost. Je třeba, aby senioři cítili, že žijí tam, kde jsou jejich potřeby a přání respektovány a kde mohou důstojně strávit svůj čas. To je klíčové pro to, abychom klientům zajistili kvalitní bytí v tomto období života.
***
Pokud byste se chtěli o projektu Domov domovem aneb jak stavět a rekonstruovat domovy pro seniory dozvědět více, navštivte webovou stránku projektu www. delpsys.cz/nerus.
Mgr. Kristýna Bernášková, sociální pracovnice a výzkumnice; Mgr. Veronika Doksanská Ječná, DiS., ergoterapeutka, speciální pedagožka a lektorka; Mgr. Vojtěch Měřička, AchLJ, sociální pracovník a řádový kaplan
Klíčová slova: