Asistenti pedagoga jako živé kompenzační pomůcky, které spíše chybí, než přebývají
Předem se omlouvám všem asistentům, které název urazil, nebo jim přišel necitlivý. Já ho však vnímám jako kompliment a nejvyšší ocenění jejich práce, protože bez nich to zkrátka někdy fakt nejde!
V posledních dnech se tu objevilo několik článků (např. zde nebo zde) na téma "asistenti pedagoga" z nichž ne všechny vyzněly zrovna lichotivě a ve prospěch této mnohdy nedoceněné, ale přitom velice náročné a potřebné profese. A právě proto jsem se rozhodla přispět i se svým názorem z praxe, protože mě děsí představa, že laická veřejnost, která nemá ke školství žádný vztah ani hlubší povědomí o jeho fungování, bude těmito texty negativně ovlivněna a nabyde díky nim mylného dojmu, že asistentů je všude na školách až moc, pedagogům spíše překážejí a jejich přínos pro děti, rodiny i školu je nulový (či se dokonce propadá do záporných čísel). A nebo, a to je ještě ten horší případ, se utvrdí v již mnohde panujícím názoru, že asistent pedagoga je vlastně vyžírka, kterému jde jen o to, aby měl hromady volna a přitom se mohl tak akorát flákat, což mu školy a my pedagogové rádi posvětíme, protože jsme sami líní a ochotně mu přenecháme nějakou svou práci. A to bych