Škola, která inspiruje

V dnešní době, kdy se svět neustále mění a výzvy přicházejí ze všech stran, je důležité mít pevné základy a inspiraci, která nás povede kupředu. Naše prvostupňová škola v Kuchařovicích, jejíž motto je "PER ASPERA AD ASTRA” (PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM), se rozhodla jít touto cestou a přinést svým žákům něco výjimečného. Rozhodli jsme se, že budeme pravidelně pořádat rozhovory a besedy s osobnostmi, které výše zmiňované heslo naplňují. Chceme tímto naše žáky nejen vzdělávat, ale také inspirovat a připravovat na cestu plnou výzev, úspěchů, ale i možných neúspěchů.

Naše motto ztělesňuje cestu, kterou každý z nás podniká ve snaze dosáhnout výjimečnosti. Je připomínkou, že úspěch není nikdy snadný, ale je to odměna za tvrdou práci a neochvějnou vůli. Chceme, aby naši žáci, ale i jejich rodiče pochopili, že zdolávání chyb a překážek patří k životu a činí člověka silnějším, odolnějším a připravenějším na budoucnost.

CO TO NAŠIM ŽÁKŮM PŘINÁŠÍ?1. Inspiraci a motivace: Příběhy těchto osobností mají ukázat, že i přes těžkosti a neúspěchy je možné dosáhnout velkých věcí. Žáci se naučí, že vytrvalost a odhodlání jsou klíčem k úspěchu.

2. Rozšíření obzorů: Setkání s lidmi z různých oborů pomáhá žákům lépe pochopit různé kariérní možnosti a cesty, které mohou následovat. 3. Posílení sebevědomí: Vidět, že i úspěšní lidé čelili neúspěchům a překážkám, může dětem dodat odvahu a sebevědomí, že i oni mohou uspět.

4. Budování komunity: Tyto akce také posilují pocit sounáležitosti a komunitního ducha ve škole. Žáci se cítí být součástí něčeho většího, co je podporuje a inspiruje.

NAŠÍM PRVNÍM HOSTEM BYL LUKÁŠ KUBEK, nevidomý absolvent pražské konzervatoře Jana Deyla, který žákům vyprávěl o svém životě a hudební kariéře. Jeho příběh dokonale ilustruje naše motto "Přes překážky ke hvězdám". Lukáš překonal mnoho výzev, aby dosáhl svých snů, a jeho odhodlání a úspěchy jsou inspirací pro nás všechny.

Během besedy Lukáš sdílel své zkušenosti a ukázal, že žádná překážka není nepřekonatelná, pokud máme dostatek vůle a odvahy. Děti se dozvěděly o jeho každodenním životě, o pomůckách, které mu usnadňují cestu k úspěchu, a o tom, jak důležitá je hudba v jeho životě. Lukáš, s humorem sobě vlastním, popsal dětem, jak vypadá život nevidomého. Mluvil o starostech i radostech všedního života, ale také o tom, že není potřeba žádných předsudků ani lítosti vůči handicapovaným lidem. Je jen potřeba zvýšit povědomí o schopnostech a potřebách nevidomých.

* Přinášíme část rozhovoru, který děti z přípravné třídy a žáci naší školy s Lukášem vedli: Lukáši, co tě inspirovalo, stát se muzikantem?

Už v mateřské škole si paní učitelka všimla, že mám na svůj věk výjimečný smysl pro rytmus a hudební talent, a tak mě rodiče přihlásili do hudebky a začal jsem se učit hrát na klavír. Rodina mě od začátku velmi podporovala a obzvlášť maminka se mně i sestře v tomto ohledu trpělivě a intenzivně věnovala, což vlastně dělá nepřetržitě dodnes. Věřila, že právě hudba může být moje světlo ve tmě. Její podpora a láska mi dodávaly odvahu a sebevědomí a díky ní se pro mě hudba stala vášní a způsobem, jak vyjádřit své emoce a myšlenky.

* Je ještě nějaký hudební nástroj, na který umíš hrát?

Ještě hraji na akordeon, to je v naší rodině tradice a já jsem jejím pokračovatelem.

* Kdo je tvůj nejoblíbenější hudebník nebo skladatel?

Z klasiky mám rád romantismus a hudbu Fryderyka Chopina, rád poslouchám Olympic nebo slovenskou skupinu Elán.

* Jak se cítíš, když hraješ před publikem? Máš trému, obavy, že něco pokazíš?

Dříve jsem míval trému, ale v poslední době už není tréma taková. Když hraju nějakou skladbu a vím, že jsem si ji dobře připravil, tak trému nemám a vím, že se neztratím. Jak se ti daří orientovat se ve velkém městě jako Praha? Máme ve škole speciální předmět, který se nazývá prostorová orientace. V něm se učíme, jak se pohybovat v ulicích, když se chceme například dostat na nějaké zajímavé místo.

* Už se ti někdy stalo, že ses ztratil?

Ano, například jednou jsem v Praze přejel zastávku. Zapomněl jsem vystoupit, a tak jsem nevěděl, kam dál. Musel jsem se optat kolemjdoucích, abych se dokázal správně zorientovat a dostal se tam, kam jsem chtěl.

* Sportuješ?

Ano, rád jezdím s taťkou na dvojkole, umím lyžovat – sjedu i černou sjezdovku, plavu, zkoušel jsem i bruslit. V poslední době jsem si velmi oblíbil turistiku a mým velkým snem je Slovensko a túry ve Vysokých Tatrách. Jaké je tvoje oblíbené jídlo? Mám rád lehká jídla, například těstoviny. Uměl bys chytat ryby? Zatím jsem to nikdy nezkoušel, ale myslím, že kdybych přišel na ten grif, jak nahodit udici, určitě bych to dokázal (smích).

* Co ti nejvíce pomáhá při každodenním životě? Jaké technologie nebo pomůcky ti nejvíce usnadňují život?

Bílá hůl, která mi pomáhá při orientaci a pohybu v prostoru. Mobilní dotykový telefon, na kterém je spuštěný voice over, což je hlasový výstup a já jej ovládám gesty-poklepáním nebo potažením prstem po obrazovce. Hlasový výstup mi řekne, kolik je hodin, přečte všechna oznámení a zprávy, telefon má velká tlačítka s hmatovými značkami, což mi umožňuje snadné ovládání. Stejně tak mám notebook a k němu externí klávesnici, která má hmatová tlačítka pro zadávání Braillova písma. Mohu hrát i počítačové hry, čtu speciální knihy a časopisy, hraju stolní a deskové hry, které jsou vyrobeny tak, aby sloužily nevidomým.

* Co pro tebe znamená hudba?

Hudba má skutečně jedinečnou schopnost spojovat lidi. Zvukové vjemy jsou univerzální a umožňují všem posluchačům sdílet stejný zážitek. Příběhy nevidomých hudebníků inspirují lidi po celém světě a ukazují, že talent a vášeň pro hudbu mohou překonat jakékoli překážky. Hudba tedy nejen spojuje světy vidících a nevidomých, ale také vytváří prostor pro vzájemné porozumění, respekt a spolupráci.

* Kde tě můžeme v nejbližší době vidět a hlavně slyšet?

Často vystupuji se svojí sestrou Evou na různých narozeninových akcích a oslavách. Hraji s hudeckou muzikou Vinohrad. V sobotu 16. listopadu se můžeme potkat v Louce na Setkání cimbálových muzik, 1. prosince odehraji ve spolupráci s kuchařovickou školou koncert u příležitosti slavnostního rozsvícení a posvěcení vánočního stromu. V neděli 15. prosince si Vás dovolím pozvat na adventní koncert, který se bude konat v kapli sv. Floriána v Kuchařovicích, kde budu vystupovat se svými nevidomými spolužáky z pražské konzervatoře Jana Deyla. Děkujeme za pozvání i za rozhovor. Budeme se moc těšit. Beseda s Lukášem byla pro naše žáky nesmírně inspirující. Lukáš jim ukázal, že každý z nás může dosáhnout hvězd, pokud se nevzdáme a budeme neúnavně pracovat na svých snech. Jeho příběh je živým důkazem toho, že přes překážky se dá dojít až ke hvězdám.