"Dlouhodobá a následná lůžková péče je pacientovi poskytována po dobu, po kterou to vyžaduje jeho zdravotní stav,"
24.12. 2024 - 08:07
Sociální služby
23.12.2024
říká Jan Bodnár, náměstek ředitele VZP ČR pro zdravotní péči
Jak řešit tzv. skryté hospitalizace, jak je to s následnou a dlouhodobou lůžkovou péčí a zda je na těchto lůžkách stanovena maximální délka pobytu, na to jsme se ptali Jana Bodnára, náměstka ředitele VZP ČR pro zdravotní péči.
* V České republice se počet zdravotních pojišťoven od roku 1993 ustálil na čísle 7 z původních 29. Myslíte si, že lidé v Česku mají z čeho vybírat, nebo je zde prostor pro zdravotní pojišťovny dále se rozvíjet? Jaká situace je v zahraničí, kde se inspirovat?
Základní úhrady zdravotních služeb vyplývají z platné legislativy ČR a jsou definovány především zákonem č. 48/97 Sb., úhradovou vyhláškou MZ ČR, Seznamem zdravotních výkonů, Cenovými předpisy SÚKL a dalšími cenovými regulacemi. Z tohoto pohledu mají zdravotní pojišťovny prostor v nabídce hrazených služeb pro pojištěnce především v motivačních programech pro poskytovatele, které přinášejí větší dostupnost, vyšší kvalitu, zkrácení čekacích dob na zákroky a lepší organizaci péče pro pojištěnce. Velký prostor pro konkurenci je v preventivních programech jednotlivých pojišťoven. V porovnání se zahraničím je systém zdravotního pojištění velmi solidární a z toho vyplývá, že konkurovat v rozsahu hrazených zdravotních služeb je velmi problematické. Základní podmínkou pro rozvoj je změna legislativy, která by např. provázala chování pojištěnce na rozsah hrazených služeb nebo plnění preventivních programů a rozsah hrazených služeb. Máme-li hovořit o pluralitním systému veřejného zdravotního pojištění, pak je určitě prostor pro zdravotní pojišťovny rozvíjet se, a především využívat možností veřejného zdravotního pojištění k rozvoji a zlepšování zdravotního systému jako celku. Zdravotní pojišťovny by se více mohly a měly zabývat komplexním přístupem ke zdraví, který zahrnuje nejen zdravotnické intervence, ale také ostatní determinanty zdraví, jako jsou životní styl nebo sociální aspekty. Ne všechny samozřejmě mohou ovlivnit zdravotní pojišťovny, ale je zřejmé, že tyto determinanty mají na zdravotní stav jednotlivce zásadní vliv a mohou významně ovlivňovat i čerpání nákladů, tvorbu individuálních pojistných plánů atp. Hledat inspiraci v zahraničí je bezpochyby možné, ale otázka je, nakolik účelná taková inspirace může být, neboť každý zdravotní systém, ať už v Evropě, nebo v jiných zemích, má svá specifika a mnohokrát se ukázalo, že to, co funguje v jednom státě, nemusí s ohledem na místní specifika (historický a kulturní vývoj, nastavení systému vzdělávání, nastavení společnosti atp.) fungovat jinde. Proto bych byl velmi opatrný v definici toho, co je pro náš systém stoprocentně vhodné.
* Zdravotní pojišťovny musí stále častěji hradit i tzv. skryté hospitalizace, tedy když pacient zůstává hospitalizován v nemocnici, přestože lékařská péče již není nutná. Jak řešit situace, kdy pacient nemá kam jít a ani rodina se nemůže nebo nechce postarat?
Pro tyto případy je již dlouhodobě v zákoně o sociálních službách zaveden institut "sociálních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče", kdy nemocnice mohou poskytovat potřebné zdravotní výkony a současně pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou, nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb, anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Tento institut však není poskytovateli lůžkové péče dostatečně využíván. Za ideální je ale považována situace, kdy je pacientovi v domácím prostředí poskytována zdravotní péče prostřednictvím agentur domácí péče a současně má zajištěny potřebné sociální služby. Aby byl tento systém funkční, musí spolu všichni poskytovatelé v dostatečném předstihu spolupracovat, a nastavit tak pro pacienta po ukončení hospitalizace optimální systém potřebných služeb.
* Kolik takových pacientů ročně je, vede si VZP ČR statistiky? A jaké jsou nejčastější důvody, proč ke skrytým hospitalizacím dochází?
Skryté sociální hospitalizace lze odkrývat revizními pracovníky zdravotních pojišťoven pouze cílenými revizemi, prostudováním veškeré i související zdravotnické dokumentace, zda záznamy v dokumentaci a popis zdravotního stavu klientů vyžaduje hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení. Žádné automatické systémy skrytou sociální hospitalizaci neodhalí. Samotné šetření revizních lékařů a revizních pracovníků je časově velmi náročné a při počtu těchto pracovníků lze odhalit jen malé procento skrytých sociálních hospitalizací. Jak je již uvedeno výše, poskytovatelé lůžkové péče mají ve většině případů nasmlouvána tzv. zdravotně-sociální lůžka a na tento typ lůžek jsou překládáni pacienti, u nichž pominuly zdravotní důvody k hospitalizaci, a pacient se podílí na úhradě tohoto typu péče, kdy si uhradí hotelové služby a stravování. VZP ČR v rámci své činnosti provádí cílené revize za účelem kontroly oprávněnosti vykazované zdravotní péče a odhalování skrytých sociálních hospitalizací v lůžkových zdravotnických zařízeních. V roce 2023 bylo za tímto účelem zkontrolováno 50 pracovišť následné péče, posouzena zdravotnická dokumentace u 556 pojištěnců VZP ČR, z nichž čekalo na umístnění v pobytovém zařízení zdravotnických služeb (PZZS) 197. Na základě posouzení oprávněnosti hospitalizace bylo nakonec odmítnuto k úhradě více než 11 milionů Kč.
* V roce 2023 se z léčeben dlouhodobě nemocných stala oddělení následné péče. Došlo ke změnám také v maximální možné době hospitalizace pacientů? Platí ještě rozšířená informace, že pacient může být na lůžku jen 90 dnů a pak jeho péče přestává být hrazena?
Není zřejmé, z čeho pramení informace, že z léčeben pro dlouhodobě nemocné (LDN) se stala oddělení následné péče. Pojem LDN je historicky používané označení pro jeden z typů zdravotnických zařízení, který však nemá legislativní oporu. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zavedl nové formy zdravotních služeb, a to mj. následnou lůžkovou péči a dlouhodobou lůžkovou péči. Pro oba typy je stanoveno personální zabezpečení a věcné a technické vybavení a příslušný ošetřovací den, kterým je hrazena poskytovaná zdravotní péče. Tedy v LDN může být poskytována jak následná, tak dlouhodobá lůžková péče – záleží na rozhodnutí poskytovatele, kterou péči po splnění podmínek a po dohodě se zdravotní pojišťovnou bude poskytovat. Délka hospitalizace pacientů není legislativně omezena a platí, že lůžková péče je pacientovi poskytována po dobu, po kterou to vyžaduje jeho zdravotní stav. Nicméně v 90. letech minulého století byla délka pobytu na lůžkách LDN doporučena Metodickým pokynem na dobu 3 měsíců, kdy během této doby měl být pacient zdravotnickým personálem stabilizován natolik, aby se buď mohl vrátit do svého domácího prostředí, nebo byla s pacientem projednána možnost přesídlení do sociálního zařízení. Koncem 90. let byl tento Metodický pokyn MZ ČR zrušen. Pobyt pacienta na lůžkách dlouhodobé a následné péče je v plné kompetenci ošetřujícího lékaře ve vztahu ke zdravotnímu stavu a tak potřebnému rozsahu zdravotní péče.
* Aktuálně v Česku nejvíce rezonuje protest praktických lékařů, kteří se bouří proti úhradové vyhlášce. Jaké je řešení této situace do budoucna, z čeho se bude péče lékařů platit?
Pokud se nezmění legislativa, je zdroj financování zdravotnictví formou příjmů zdravotních pojišťoven jasně daný. Hlavním zdrojem jsou odvody zaměstnavatelů a platba státu za tzv. státní pojištěnce (děti, důchodce atd.). Má-li být systém dlouhodobě udržitelný, je nutné, aby příjmy a výdaje zdravotního pojištění byly v rovnováze. Tato rovnováha se může zajistit dodatečnými příjmy na základě změny legislativy nebo hledáním vnitřních úspor v systému, např. optimalizací sítě poskytovatelů a lepší organizací péče nebo digitalizací. Jak jsem již zmiňoval v odpovědi na první otázku, chceme-li zachovat systém veřejného zdravotního pojištění, péče se bude hradit nadále z vybraného pojistného. Na zdravotních pojišťovnách pak bude, jak efektivně budou nastaveny úhradové mechanismy a jak bude zajištěna péče o jejich pojištěnce, na kterou budou mít dle platné legislativy nárok v rámci svého zdravotního pojištění. Z pohledu aktuálního nastavení systému je zřejmé, že by zdravotní pojišťovny měly dostat více prostoru hledat řešení a dohodnout se s poskytovateli na úhradách, a zároveň by segmenty, které se nedohodnou, neměly dostat např. formou úhradové vyhlášky příslib vyšších úhrad.
* S příchodem podzimu a zimních plískanic se opět přetřásá téma prevence, a to i v souvislosti se zvyšujícím se věkem lidí. APSS ČR ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví již druhým rokem vede kampaň na zvýšení povědomí o výhodách očkování jako jedné z možností prevence. Jak zvýšit informovanost veřejnosti, aby lidé nezanedbávali prevenci a péči o svoji osobu? Na kom to stojí?
Jak jsem již zmiňoval v odpovědi na první otázku, chceme-li zachovat systém veřejného zdravotního pojištění, péče se bude hradit nadále z vybraného pojistného. Na zdravotních pojišťovnách pak bude, jak efektivně budou nastaveny úhradové mechanismy a jak bude zajištěna péče o jejich pojištěnce, na kterou budou mít dle platné legislativy nárok v rámci svého zdravotního pojištění. Z pohledu aktuálního nastavení systému je zřejmé, že by měly dostat zdravotní pojišťovny více prostoru hledat řešení a dohodnout se s poskytovateli na úhradách, a zároveň by segmenty, které se nedohodnou, neměly dostat např. formou úhradové vyhlášky příslib vyšších úhrad.
* Součástí řady týmů poskytovatelů sociálních služeb se čím dál častěji objevují nové odbornosti, jako jsou fyzioterapeuti, nutriční specialisté či paliatři. Existuje nějaká možnost ze strany zdravotních pojišťoven, jak podpořit či ocenit ta zařízení, která tyto odbornosti pro své klienty zajišťují?
Zdravotní služby v pobytových zařízeních sociálních služeb (PZSS) jsou hrazeny prostřednictvím odbornosti 913. Sestry v pobytových zařízeních mohou v rámci této odbornosti poskytovat ošetřovatelskou rehabilitaci a nepovažujeme tedy za účelné, aby byla nad rámec toho hrazena činnost fyzioterapeuta. Toto je navíc podpořeno závěry pilotního projektu, který VZP ČR realizovala v letech 2019–2021 a který byl ukončen s konstatováním, že z pohledu plátce nepřinesl očekávané výstupy směřující k vyšší kvalitě při zachování nákladové efektivity. Z pohledu klientů PZSS má zjevně vyšší klinickou efektivitu standardní postup cestou indikované včasné rehabilitace na následném rehabilitačním lůžku odborného léčebného ústavu (OLÚ) nebo intenzivní rehabilitační ošetřovatelství v PZSS, které je náplní činnosti všeobecné sestry v rámci odb. 913 v PZSS. V rámci rehabilitačního ošetřovatelství (je zahrnuto ve výkonu ošetřovatelské intervence) lze poskytovat polohování, pasivní a aktivní cvičení, dechovou gymnastiku, včasnou mobilizaci, včetně vertikalizace a nácviku soběstačnosti pacienta. V případě nutričních specialistů je otázkou, jaký rozsah činností hrazených z veřejného zdravotního pojištění by byl v PZSS poskytován a zda by toto bylo nákladově efektivní. V případě paliativní péče je zavedena odb. 926 – domácí paliativní péče o pacienta v terminálním stavu, kdy v případě indikace této péče může klienta PZSS do péče převzít právě poskytovatel odb. 926 a zajistit mu potřebnou paliativní péči formou agregované platby.
* Jaké jsou priority VZP ČR pro příští rok?
Prioritou VZP ČR zůstává zajištění odpovídající místní a časové dostupnosti zdravotních služeb pro své klienty při současném zajištění nejvyšší možné kvality a bezpečnosti v souladu se zdravotně pojistným plánem. V roce 2025 bude VZP ČR v rámci své smluvní politiky pokračovat v monitorování místní a časové dostupnosti poskytovaných zdravotních služeb a na základě tohoto monitoringu bude optimalizovat síť smluvních poskytovatelů zdravotních služeb. Pozornost bude věnována regionálnímu rozložení poskytovatelů zdravotních služeb, včetně zpracování map s přepočteným počtem zdravotnických pracovníků v dané odbornosti na 100 tisíc pojištěnců VZP ČR a 100 tisíc obyvatel ČR pro potřeby zhodnocení poměrů na regionální úrovni a z celorepublikového pohledu. Pro potřeby objektivního zhodnocení dostupnosti zdravotních služeb bude využíván systém hodnoticích kritérií, tzv. zónace oblastí se zhoršenou dostupností zdravotních služeb, který je a bude průběžně kultivován a aktualizován. VZP ČR pro potenciální zájemce o uzavření nového, resp. rozšíření stávajícího smluvního vztahu ve vybraných odbornostech zveřejňuje na svých webových stránkách tzv. preferované oblasti, včetně jejich mapové vizualizace. V preferovaných oblastech jsou uvedeny regiony, ve kterých VZP ČR na základě výsledků tzv. zónace oblastí se zhoršenou dostupností zdravotních služeb, informací od příslušných sdružení a regionálních poboček VZP ČR uvítá uzavření nové smlouvy. Na tyto regiony je cílen Motivační program VZP PLUS, díky kterému jsou v preferovaných oblastech (ve vybraných odbornostech) bonifikováni jak noví, tak stávající poskytovatelé zdravotních služeb.
Pokud se nezmění legislativa, je zdroj financování zdravotnictví formou příjmů zdravotních pojišťoven jasně daný. Hlavním zdrojem jsou odvody zaměstnavatelů a platba státu za tzv. státní pojištěnce (děti, důchodce atd.). Má-li být systém dlouhodobě udržitelný, je nutné, aby příjmy a výdaje zdravotního pojištění byly v rovnováze.
Děkuji za rozhovor. Petra Cibulková, šéfredaktorka
Jak řešit tzv. skryté hospitalizace, jak je to s následnou a dlouhodobou lůžkovou péčí a zda je na těchto lůžkách stanovena maximální délka pobytu, na to jsme se ptali Jana Bodnára, náměstka ředitele VZP ČR pro zdravotní péči.
* V České republice se počet zdravotních pojišťoven od roku 1993 ustálil na čísle 7 z původních 29. Myslíte si, že lidé v Česku mají z čeho vybírat, nebo je zde prostor pro zdravotní pojišťovny dále se rozvíjet? Jaká situace je v zahraničí, kde se inspirovat?
Základní úhrady zdravotních služeb vyplývají z platné legislativy ČR a jsou definovány především zákonem č. 48/97 Sb., úhradovou vyhláškou MZ ČR, Seznamem zdravotních výkonů, Cenovými předpisy SÚKL a dalšími cenovými regulacemi. Z tohoto pohledu mají zdravotní pojišťovny prostor v nabídce hrazených služeb pro pojištěnce především v motivačních programech pro poskytovatele, které přinášejí větší dostupnost, vyšší kvalitu, zkrácení čekacích dob na zákroky a lepší organizaci péče pro pojištěnce. Velký prostor pro konkurenci je v preventivních programech jednotlivých pojišťoven. V porovnání se zahraničím je systém zdravotního pojištění velmi solidární a z toho vyplývá, že konkurovat v rozsahu hrazených zdravotních služeb je velmi problematické. Základní podmínkou pro rozvoj je změna legislativy, která by např. provázala chování pojištěnce na rozsah hrazených služeb nebo plnění preventivních programů a rozsah hrazených služeb. Máme-li hovořit o pluralitním systému veřejného zdravotního pojištění, pak je určitě prostor pro zdravotní pojišťovny rozvíjet se, a především využívat možností veřejného zdravotního pojištění k rozvoji a zlepšování zdravotního systému jako celku. Zdravotní pojišťovny by se více mohly a měly zabývat komplexním přístupem ke zdraví, který zahrnuje nejen zdravotnické intervence, ale také ostatní determinanty zdraví, jako jsou životní styl nebo sociální aspekty. Ne všechny samozřejmě mohou ovlivnit zdravotní pojišťovny, ale je zřejmé, že tyto determinanty mají na zdravotní stav jednotlivce zásadní vliv a mohou významně ovlivňovat i čerpání nákladů, tvorbu individuálních pojistných plánů atp. Hledat inspiraci v zahraničí je bezpochyby možné, ale otázka je, nakolik účelná taková inspirace může být, neboť každý zdravotní systém, ať už v Evropě, nebo v jiných zemích, má svá specifika a mnohokrát se ukázalo, že to, co funguje v jednom státě, nemusí s ohledem na místní specifika (historický a kulturní vývoj, nastavení systému vzdělávání, nastavení společnosti atp.) fungovat jinde. Proto bych byl velmi opatrný v definici toho, co je pro náš systém stoprocentně vhodné.
* Zdravotní pojišťovny musí stále častěji hradit i tzv. skryté hospitalizace, tedy když pacient zůstává hospitalizován v nemocnici, přestože lékařská péče již není nutná. Jak řešit situace, kdy pacient nemá kam jít a ani rodina se nemůže nebo nechce postarat?
Pro tyto případy je již dlouhodobě v zákoně o sociálních službách zaveden institut "sociálních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče", kdy nemocnice mohou poskytovat potřebné zdravotní výkony a současně pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou, nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb, anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Tento institut však není poskytovateli lůžkové péče dostatečně využíván. Za ideální je ale považována situace, kdy je pacientovi v domácím prostředí poskytována zdravotní péče prostřednictvím agentur domácí péče a současně má zajištěny potřebné sociální služby. Aby byl tento systém funkční, musí spolu všichni poskytovatelé v dostatečném předstihu spolupracovat, a nastavit tak pro pacienta po ukončení hospitalizace optimální systém potřebných služeb.
* Kolik takových pacientů ročně je, vede si VZP ČR statistiky? A jaké jsou nejčastější důvody, proč ke skrytým hospitalizacím dochází?
Skryté sociální hospitalizace lze odkrývat revizními pracovníky zdravotních pojišťoven pouze cílenými revizemi, prostudováním veškeré i související zdravotnické dokumentace, zda záznamy v dokumentaci a popis zdravotního stavu klientů vyžaduje hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení. Žádné automatické systémy skrytou sociální hospitalizaci neodhalí. Samotné šetření revizních lékařů a revizních pracovníků je časově velmi náročné a při počtu těchto pracovníků lze odhalit jen malé procento skrytých sociálních hospitalizací. Jak je již uvedeno výše, poskytovatelé lůžkové péče mají ve většině případů nasmlouvána tzv. zdravotně-sociální lůžka a na tento typ lůžek jsou překládáni pacienti, u nichž pominuly zdravotní důvody k hospitalizaci, a pacient se podílí na úhradě tohoto typu péče, kdy si uhradí hotelové služby a stravování. VZP ČR v rámci své činnosti provádí cílené revize za účelem kontroly oprávněnosti vykazované zdravotní péče a odhalování skrytých sociálních hospitalizací v lůžkových zdravotnických zařízeních. V roce 2023 bylo za tímto účelem zkontrolováno 50 pracovišť následné péče, posouzena zdravotnická dokumentace u 556 pojištěnců VZP ČR, z nichž čekalo na umístnění v pobytovém zařízení zdravotnických služeb (PZZS) 197. Na základě posouzení oprávněnosti hospitalizace bylo nakonec odmítnuto k úhradě více než 11 milionů Kč.
* V roce 2023 se z léčeben dlouhodobě nemocných stala oddělení následné péče. Došlo ke změnám také v maximální možné době hospitalizace pacientů? Platí ještě rozšířená informace, že pacient může být na lůžku jen 90 dnů a pak jeho péče přestává být hrazena?
Není zřejmé, z čeho pramení informace, že z léčeben pro dlouhodobě nemocné (LDN) se stala oddělení následné péče. Pojem LDN je historicky používané označení pro jeden z typů zdravotnických zařízení, který však nemá legislativní oporu. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zavedl nové formy zdravotních služeb, a to mj. následnou lůžkovou péči a dlouhodobou lůžkovou péči. Pro oba typy je stanoveno personální zabezpečení a věcné a technické vybavení a příslušný ošetřovací den, kterým je hrazena poskytovaná zdravotní péče. Tedy v LDN může být poskytována jak následná, tak dlouhodobá lůžková péče – záleží na rozhodnutí poskytovatele, kterou péči po splnění podmínek a po dohodě se zdravotní pojišťovnou bude poskytovat. Délka hospitalizace pacientů není legislativně omezena a platí, že lůžková péče je pacientovi poskytována po dobu, po kterou to vyžaduje jeho zdravotní stav. Nicméně v 90. letech minulého století byla délka pobytu na lůžkách LDN doporučena Metodickým pokynem na dobu 3 měsíců, kdy během této doby měl být pacient zdravotnickým personálem stabilizován natolik, aby se buď mohl vrátit do svého domácího prostředí, nebo byla s pacientem projednána možnost přesídlení do sociálního zařízení. Koncem 90. let byl tento Metodický pokyn MZ ČR zrušen. Pobyt pacienta na lůžkách dlouhodobé a následné péče je v plné kompetenci ošetřujícího lékaře ve vztahu ke zdravotnímu stavu a tak potřebnému rozsahu zdravotní péče.
* Aktuálně v Česku nejvíce rezonuje protest praktických lékařů, kteří se bouří proti úhradové vyhlášce. Jaké je řešení této situace do budoucna, z čeho se bude péče lékařů platit?
Pokud se nezmění legislativa, je zdroj financování zdravotnictví formou příjmů zdravotních pojišťoven jasně daný. Hlavním zdrojem jsou odvody zaměstnavatelů a platba státu za tzv. státní pojištěnce (děti, důchodce atd.). Má-li být systém dlouhodobě udržitelný, je nutné, aby příjmy a výdaje zdravotního pojištění byly v rovnováze. Tato rovnováha se může zajistit dodatečnými příjmy na základě změny legislativy nebo hledáním vnitřních úspor v systému, např. optimalizací sítě poskytovatelů a lepší organizací péče nebo digitalizací. Jak jsem již zmiňoval v odpovědi na první otázku, chceme-li zachovat systém veřejného zdravotního pojištění, péče se bude hradit nadále z vybraného pojistného. Na zdravotních pojišťovnách pak bude, jak efektivně budou nastaveny úhradové mechanismy a jak bude zajištěna péče o jejich pojištěnce, na kterou budou mít dle platné legislativy nárok v rámci svého zdravotního pojištění. Z pohledu aktuálního nastavení systému je zřejmé, že by zdravotní pojišťovny měly dostat více prostoru hledat řešení a dohodnout se s poskytovateli na úhradách, a zároveň by segmenty, které se nedohodnou, neměly dostat např. formou úhradové vyhlášky příslib vyšších úhrad.
* S příchodem podzimu a zimních plískanic se opět přetřásá téma prevence, a to i v souvislosti se zvyšujícím se věkem lidí. APSS ČR ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví již druhým rokem vede kampaň na zvýšení povědomí o výhodách očkování jako jedné z možností prevence. Jak zvýšit informovanost veřejnosti, aby lidé nezanedbávali prevenci a péči o svoji osobu? Na kom to stojí?
Jak jsem již zmiňoval v odpovědi na první otázku, chceme-li zachovat systém veřejného zdravotního pojištění, péče se bude hradit nadále z vybraného pojistného. Na zdravotních pojišťovnách pak bude, jak efektivně budou nastaveny úhradové mechanismy a jak bude zajištěna péče o jejich pojištěnce, na kterou budou mít dle platné legislativy nárok v rámci svého zdravotního pojištění. Z pohledu aktuálního nastavení systému je zřejmé, že by měly dostat zdravotní pojišťovny více prostoru hledat řešení a dohodnout se s poskytovateli na úhradách, a zároveň by segmenty, které se nedohodnou, neměly dostat např. formou úhradové vyhlášky příslib vyšších úhrad.
* Součástí řady týmů poskytovatelů sociálních služeb se čím dál častěji objevují nové odbornosti, jako jsou fyzioterapeuti, nutriční specialisté či paliatři. Existuje nějaká možnost ze strany zdravotních pojišťoven, jak podpořit či ocenit ta zařízení, která tyto odbornosti pro své klienty zajišťují?
Zdravotní služby v pobytových zařízeních sociálních služeb (PZSS) jsou hrazeny prostřednictvím odbornosti 913. Sestry v pobytových zařízeních mohou v rámci této odbornosti poskytovat ošetřovatelskou rehabilitaci a nepovažujeme tedy za účelné, aby byla nad rámec toho hrazena činnost fyzioterapeuta. Toto je navíc podpořeno závěry pilotního projektu, který VZP ČR realizovala v letech 2019–2021 a který byl ukončen s konstatováním, že z pohledu plátce nepřinesl očekávané výstupy směřující k vyšší kvalitě při zachování nákladové efektivity. Z pohledu klientů PZSS má zjevně vyšší klinickou efektivitu standardní postup cestou indikované včasné rehabilitace na následném rehabilitačním lůžku odborného léčebného ústavu (OLÚ) nebo intenzivní rehabilitační ošetřovatelství v PZSS, které je náplní činnosti všeobecné sestry v rámci odb. 913 v PZSS. V rámci rehabilitačního ošetřovatelství (je zahrnuto ve výkonu ošetřovatelské intervence) lze poskytovat polohování, pasivní a aktivní cvičení, dechovou gymnastiku, včasnou mobilizaci, včetně vertikalizace a nácviku soběstačnosti pacienta. V případě nutričních specialistů je otázkou, jaký rozsah činností hrazených z veřejného zdravotního pojištění by byl v PZSS poskytován a zda by toto bylo nákladově efektivní. V případě paliativní péče je zavedena odb. 926 – domácí paliativní péče o pacienta v terminálním stavu, kdy v případě indikace této péče může klienta PZSS do péče převzít právě poskytovatel odb. 926 a zajistit mu potřebnou paliativní péči formou agregované platby.
* Jaké jsou priority VZP ČR pro příští rok?
Prioritou VZP ČR zůstává zajištění odpovídající místní a časové dostupnosti zdravotních služeb pro své klienty při současném zajištění nejvyšší možné kvality a bezpečnosti v souladu se zdravotně pojistným plánem. V roce 2025 bude VZP ČR v rámci své smluvní politiky pokračovat v monitorování místní a časové dostupnosti poskytovaných zdravotních služeb a na základě tohoto monitoringu bude optimalizovat síť smluvních poskytovatelů zdravotních služeb. Pozornost bude věnována regionálnímu rozložení poskytovatelů zdravotních služeb, včetně zpracování map s přepočteným počtem zdravotnických pracovníků v dané odbornosti na 100 tisíc pojištěnců VZP ČR a 100 tisíc obyvatel ČR pro potřeby zhodnocení poměrů na regionální úrovni a z celorepublikového pohledu. Pro potřeby objektivního zhodnocení dostupnosti zdravotních služeb bude využíván systém hodnoticích kritérií, tzv. zónace oblastí se zhoršenou dostupností zdravotních služeb, který je a bude průběžně kultivován a aktualizován. VZP ČR pro potenciální zájemce o uzavření nového, resp. rozšíření stávajícího smluvního vztahu ve vybraných odbornostech zveřejňuje na svých webových stránkách tzv. preferované oblasti, včetně jejich mapové vizualizace. V preferovaných oblastech jsou uvedeny regiony, ve kterých VZP ČR na základě výsledků tzv. zónace oblastí se zhoršenou dostupností zdravotních služeb, informací od příslušných sdružení a regionálních poboček VZP ČR uvítá uzavření nové smlouvy. Na tyto regiony je cílen Motivační program VZP PLUS, díky kterému jsou v preferovaných oblastech (ve vybraných odbornostech) bonifikováni jak noví, tak stávající poskytovatelé zdravotních služeb.
Pokud se nezmění legislativa, je zdroj financování zdravotnictví formou příjmů zdravotních pojišťoven jasně daný. Hlavním zdrojem jsou odvody zaměstnavatelů a platba státu za tzv. státní pojištěnce (děti, důchodce atd.). Má-li být systém dlouhodobě udržitelný, je nutné, aby příjmy a výdaje zdravotního pojištění byly v rovnováze.
Děkuji za rozhovor. Petra Cibulková, šéfredaktorka
...
Klíčová slova: