Ochrnutá přišla o domov

 

Bydlela ve třetím patře domu bez výtahu
HLUČÍN
Mít domov a zažít zase radost z chůze. Věci, které většina lidí považuje za samozřejmost, jsou obrovským snem jednadvacetileté Adriany z Hlučína. Od dětství jí ztrpčuje život vážný handicap. NedávnoNedávno navíc ochrnula na šedesát procent těla a zůstala odkázaná na invalidní vozík. Tím přišla o domov, neboť bydlení, ve kterém žila, není bezbariérové. Adriana se ale statečně pere s nelehkým osudem. Velkou oporou je jí maminka, samy to ale nezvládnou.
Obdivuhodný přístup k životu má jednadvacetiletá Adriana Adonai z Hlučína. Přestože ji život již od útlého dětství těžce zkouší, neztrácí naději a chuť žít a v rámci těch množností, které má, dělá vždy maximum, aby se na své životní cestě posouvala kupředu. A ještě se přitom zvládá smát a podle lidí, kteří ji znají, podporuje druhé, aby nevzdávali boj se svými problémy, a motivuje je k víře v lepší zítřky. Sama v ně nepřestává věřit. A to i přesto že se narodila s kombinovaným postižením, degenerativní progresivní chorobou, Charcot-MarieToothův syndromem.
Degenerativní změny se nejvýrazněji projevují na dolních končetinách, ale postihují také ruce. Mezi symptomy patří slabosti končetin i ztráta jejich hybnosti, ztráta svalů na nohou a bolestivé křeče, vysoká klenba chodidel, zkrácená Achillova šlacha, zkroucené prsty či v neposlední řadě ztráta citu v nohou i rukou. Jedná se o oslabení svalů na periferii dolních končetin, které vede k přepadávání špiček, zakopávání, pádům, které později znemožňuje i samostatnou chůzi. V důsledku svalových atrofií jsou postiženy rovněž funkce rukou, hlavně jemná motorika. Postižení senzitivních nervů vede ke snížení schopnosti rozlišit drobné předměty dotykem nebo odlišit teplé a studené předměty.
Příznaků choroby, která komplikuje Adrianě život, je ještě mnohem více, navíc jí v deseti letech byla diagnostikována celiakie, tedy doživotní nesnášenlivost lepku, a Crohnova choroba, tedy autoimunitní chronické onemocnění trávicího traktu, které způsobuje zánětlivé procesy v různých částech trávicí soustavy. Může mít bolestivý a oslabující průběh s život ohrožujícími komplikacemi.
Provizorně pobývá u známých, ale nejde o dlouhodobé řešení
Přes všechny tyto těžkosti dokázala být dívka součástí běžného vzdělávacího procesu. "Adriana od roku 2010 docházela na Základní školu HlučínRovniny, kterou v roce 2019 úspěšně dokončila. Její rodina má v Hlučíně dlouhou historii, už její praprarodiče zde žili," prozradila nám o Adrianě tisková mluvčí hlučínské radnice Kristina Skulinová. Následovala ale další životní rána. Adriana ve svých dvaceti letech ochrnula na šedesát procent těla. Dívka, která se i přes své handicapy snažila být co nejvíce samostatná, zůstala upoutaná na invalidní vozík a odkázaná na pomoc druhých. "Skončila také v podstatě bez domova, jelikož byt, ve kterém žila předtím poblíž centra Hlučína, je ve třetím patře bez výtahu," upozorňuje na další problém v Adrianině životě mluvčí Hlučína Kristina Skulinová.
Aktuálně dívka pobývá u známých, kteří jí poskytli provizorní zázemí, nejde však o dlouhodobé řešení. Ani v této situaci se ale nevzdává, a jak říká, chce bojovat o lepší život. Handicapovaná dívka žije jen se svou maminkou. Ta o ni s velkým nasazením a láskou pečuje, nejsou ale v dobré finanční situaci. Adriana by přitom potřebovala adekvátní bydlení, speciální vozík a další věci či rehabilitace, které by ji posunuly k jejímu snu, žít co nejsamostatněji, zažít znovu radost z chůze a mít domov.
Elektrické nohy mohou obnovit schopnost chůze
Proto vznikla sbírka na internetové platformě Donio pod názvem Naděje pro Adrianu, aby dostala novou šanci na život. "Díky pomoci by Adriana mohla být více soběstačná a mohla by podstoupit finančně náročnou léčbu," říká Skulinová. A na co budou peníze použity konkrétně? Adriana se nemá kam vrátit, proto by peníze byly využity k vhodnému bydlení. Dále vzhledem ke svému handicapu potřebuje co nejlehčí invalidní vozík, aby jej mohla samostatně ovládat. Takový ale stojí přes 110 tisíc korun, a rodina by musela uhradit zhruba 67 tisíc korun. "Nový vozíček by mi změnil život k lepšímu," svěřuje se Adriana. Život by jí velmi usnadnil také přídavný pohon k vozíku.
Posledních osm měsíců procházela náročnou léčbou v nemocnici a rehabilitacemi. Aby mohla v rehabilitacích pokračovat, potřebuje finanční pomoc. Věcí, které by jí pomohly, je mnoho. Lékaři mimo jiné doporučují pobyt přes Centrum Paraple, které pomáhá lidem na vozíku vyrovnat se s těžkou situací a vede je k samostatnějšímu životu. Velmi nákladný je exoskelet. Jedná se o elektrické nohy, revoluční řešení pro rehabilitaci lidí s ochrnutím dolních končetin. Napomáhá v procesu zotavení a obnovení schopnosti chůze. Jedná se o zařízení, které by Adrianě umožnilo znovu zažít radost z chůze. Exoskelet ale nehradí pojišťovna a stojí téměř milion a čtvrt korun.
"Narodila se s vážnou degenerativní chorobou a nedávno navíc skončila upoutána na invalidní vozík."
Zdroj: Archív Adriany
Mladá dívka bojuje se svým handicapem statečně, bez pomoci se ale neobejde.