Jak mohu pomoci

Ztráta zaměstnání provází člověka, který oslepne nebo kterému se zrak prudce zhorší, a patří k nejbolestivějším důsledkům těžkého zrakového postižení. Vedle ztráty "očního kontaktu" s okolím se jedná o ztrátu možnosti se realizovat, uplatnit, stýkat se s kolektivem lidí, na který jsem byl dosud zvyklý. Mezi těžce zrakově postiženými je až 75% nezaměstnanost, mezi zcela nevidomými dosahuje nezaměstnanost až 90 %. Příčin je hned několik:
- neexistence chráněných pracovišť pro zrakově postižené osoby (v některých zemích tato místa existují a jsou právně ošetřena, např. telefonista, masér),
- nezájem a nevědomí ze strany zaměstnavatelů o tom, co zrakově postižený může a nemůže, co dokáže,
- malá motivace zaměstnavatelů takové osoby zaměstnávat.
Proto přinášíme základní rady o tom, co dělat, když po ztrátě zraku nebo výrazném omezení schopnosti vidět se ocitneme mezi nezaměstnanými. Jedná se o zkrácený výňatek z knihy MUDr. Radkina Honzáka: Krize v životě - život v krizi.

Rady PhDr. Josefa Cerhy na stránkách Tyfloservisu jsou určeny průvodcům náhodným, ale i rodinným příslušníkům, přátelům a známým nevidomých. Stejně tak lékařům, zdravotním sestrám, pedagogům a dalším, pro které je setkávání s nevidomými součástí jejich profese.

Web vytvářený sdružením Okamžik přibližuje laické veřejnosti život nevidomých z různých aspektů. Kromě toho poskytuje množství užitečných informací i lidem se zrakovým postižením. 

Pár užitečných rad nejen pro první setkání s nevidomým člověkem se nachází na webu SONS.

Další ucelený materiál na stránkách SONS pro zájemce, kteří chtějí účinně pomáhat.

V odkazu na stránkách SONS jsou popsány všechny formy komunikace (ústní, písemná, elektronická), výhody a nevýhody použití nevidomou osobou a pravidla pro její používání.

O lidech s těžkým zrakovým postižením mezi veřejností kolují nejrůžnější mýty. Mnohdy je přeceňován některý ze smyslů, které zrakově postižený používá jako alternativní smysl - větší používání se zaměňuje za talent. Obecně se míní, že mezi úplnou slepotou a "normálním" viděním není nic jiného - většina tězce zrakově postižených prostě "něco" vidí, těch zcela nevidomých je pouze asi 12 % ze všech těžce zrakově postižených. Přečtěte si tedy o některých mýtech a přemýšlejte o nich.

Velmi vtipně zpracovaná brožurka belgického autora Hermana van Dycka o tom, jak se nechovat a chovat ke zrakově postiženým, nejednat a jednat s lidmi se zrakovým postižením. V roce 1974 byla tato brožura vyznamenána Nizozemským svazem nevidomých (Nederlandse Blindenbond). Autor obdržel cenu W. A. Jacobse jako výraz zvláštního ocenění přínosu publikace ke společenské integraci nevidomých a slabozrakých. Tato brožura byla přeložena do němčiny, angličtiny, bulharštiny, španělštiny, esperanta, francouzštiny, italštiny, ukrajinštiny, češtiny a byla vydána v sedmi zemích světa. Autor sám přišel o zrak během války. Na základě vlastních praktických zkušeností nám ukazuje, že kontakt se zrakově postiženým člověkem může být velmi usnadněn, respektujeme-li některá základní pravidla.

Soužití s osobou s těžkým zrakovým postižením vyžaduje mnoho tolerance a pochopení. I zde je možné definovat základní pravidla, která by se měla v takovém soužití manželů, rodičů a dětí dodržovat, pokud některý z členů rodiny má těžké zrakové postižení. Včasná informovanost a pochopení nejbližších může sehrát velkou roli v překonání krizí v rodině, které se často dostavují se zdravotním postižením člena rodiny, se ztrátou jeho zaměstnání, kariéry a osobní prestiže.