Internet a můj handicap - 2005

Dobrý den. Rád bych Vám představil svoji zpověď, kterak mi Internet pomohl a s jakým nebezpečenstvím jsem se setkal v jeho bezbřehém prostoru. Vím, že dnes mnoha mladým lidem pomáhá v jejich iluzích trávit čas i sny..

Velice ráda napíšu o tom, co pro mne znamená počítač a přístup na internet, nepatřím již mezi mládež, ale díky mému synovi, který studoval na obchodní škole a pořídili jsme mu počítač, jsem i já pomalu začínala mít zájem o práci na něm, pomalu krůček za krůčkem jsem se dostávala do světa bezbarier.

Internet je program, který najdu na počítači. Je to taky propojení počítačů na celém světě. Ty si pak předávají mezi sebou různé zprávy.

Může internet pomáhat i nám neslyšícím?
Myslím,že velmi pomáhá v komunikaci s ostatními neslyšícími nebo i jinak postiženými,ale i se slyšícími lidmi.Já jsem neslyšící a chodím do 6.třídy.

Dovolte abych se představil, jmenuji se Marek ŠVIHOVEC, je mi 24 let.
Pocházím z města HOSTIVICE u Prahy.Chodím do Praktické školy, již II.rokem.V Praze 2 Vinohrady.
Učíme se tam například vařit různá jídla. Ale hlavně se tam učíme zacházet s počítačem jako takovým. A vše co s ním souvisí, také se učíme vyhledávat různé informace na internetu na různé témata. Jako jsou například na český jazyk, matematiku, hudbu, divadlo, muzikály i kina.Vás asi nejspíše zajímá s čím mě nejvíce internet pomohl? Já vám to tedy prozradím - od malinka jsem měl sníženou motoriku. S postupným cvičením, za pomoci mé matky a otce, a touto cestou bych jim chtěl rád za vše co pro mě udělali poděkovat.

Se svým zdravotním handicapem jsem se nemohl dlouho vyrovnat. Až jsem přišel na myšlenku podělit se s ostatními a to přešlo ve vytvoření internetového systému. Není totiž důležité jen brát. Brát proto, že jsem zdravotně postižený a potřebuji spíše pomoci. Zjistil jsem, že pomoc je mnohem důležitější

Dnes je Internet samozřejmostí. Kdo ho nemá, octne se podle mě jakoby na ostrově obklopeném oceánem. Internet totiž poskytuje různé služby: poštu, která je rychlejší než obyčejná – elektronickou poštu, zprávy, chaty, hry…

Báseň od absolventa zvláštní základní školy ÚSP Kociánka.

Jmenuji se Lukáš Murín. Jsem sluchově postižený žák. Chodím do ZŠ ve Valašském Meziříčí. Naše škola je moderně zařízena, třídy jsou vybaveny počítači. Také v naší třídě je počítač.

Na soutěž mě upozornil syn, protože on se zajímá o počítače, internet, mobily a o vše, co s tím souvisí. Počítač jsme koupili původně hlavně pro kluky. Já pracovat nemohu, manžel ho ke své práci také nepotřebuje. Ale počítač to nejsou jen hry (což jsem si původně myslela), ale díky internetu mohu navštěvovat své oblíbené rockové hvězdy, prohlížet si snímky míst, kde jsem nikdy nebyla či naopak, kde jsem už byla.

Moje první seznámení s Internetem byl malér na malér. Byla jsem nucena seznámit se poprvé s PC.Shrnula bych to do tří slov -  byla to sebevražda. Nikoli jenom moje , ale hlavně vyučujícího.

Internet pro mě znamená informace pracovní, kulturní a seznamovací.
Umožňuje mi pracovat v domácím prostředí a tak snížit stresovou situaci, kterou prožívám při přímém jednání s lidmi, neboť mám částečně postižené nejen horní a dolní končetiny, ale i mluvu.

Co je to internet? Internet je světová komunikační síť, propojení počítačů prostřednictvím telefonních linek. Také spojuje lidi nejen v Česku, ale i v různých kontinentech. Je rychlejší než pošta. Je to zajímavá věda pro lidi. Internet občas krátíme na slovo „net“. Někdy mluvíme „net“ a jindy „internet“.

Pro mě internet znamená poštu v mailu a zprávy ve světě. Rád se dívám na obrázky,čtu,hraji v online hry. Poprvé jsem se s internetem setkal, když jsem chodil do 5.třídy.

Jak jsem se dostala k internetu?Úplně náhodou a nebo,co s volným časem.

Nejsem invalidní, tak asi nezapadám, ale jsme s manželem v důchodu. Celý život jsme pracovali, na lékaře nebyl čas a to se teď vrátilo i s úroky.A navíc naše jediná dcera je za hranicemi, my jsme se přestěhovali a na všechny koníčky, které nás bavili nejsou finance.

Létala jsem v povětří bez ničeho. Jako vážka nad vodou, jako papírový drak. Příště jsem byla v cizím městě, bydlela v mrakodrapu a nemohla se dostat ven. Často jsem pekla nějaké placky na za mnou se rozprostírala poušť.......Nevěděla jsem kde jsem, kdo jsem a proč. Velice často jsem měla pocit, že jsem někde ve vězení za mřížemi, dokonce se mi vybavovala místa, kde ovšem žádné nebylo. Sny, sny - jedna asi v hlubokém bezvědomí, jiné - kdy asi?

Narodila jsem se v roce 1928, tak si letos s manželem i mými přáteli, připomenu mé 77. narozeniny. Vůbec si ale nemyslím, že je to stáří, to jen spousta nevítaných chorob, se proti mé vůli, v mém těle zabydlela.

Když jsem se před sedmi lety probudil v nemocničním ARO, ještě jsem netušil, co první chvíle prožité v bolesti budou pro můj budoucí život znamenat! Člověk chce vždy pro sebe a své blízké jen to nejlepší a jedna malá chvilka, jeden malý okamžik může naše plány změnit!

Do svých 33 let jsem žil celkem běžný život, tak jako mnoho jiných lidí. Pak přišla nemoc a já začal ztrácet zrak, až nastala nekonečná tma. Již tehdy byl počítač tak trochu i mým koníčkem, ale k čemu je počítač, když nevidím na monitor? Naučil jsem se sice dobře psát na klávesnici díky jednoduchému prográmku, jenž mi říkal písmena a četl text, ale to bylo zoufale málo. Až teprve profesionální čtecí program mi přinesl úžasné možnosti s ovládáním počítače až po psaní e-mailů a internet.

Co pro mě znamená počítač a internet je možno vyjádřit jediným slovem – život. A to prosím bez nadsázky. Hned vše vysvětlím.

Jmenuji se Andrea a pracuji jako operátorka InternetPoradny. Už tento samotný název napovídá, že se z internetem denně setkávám. Mé zdravotní postižení je spastická forma DMO, díky níž mám potíže při komunikaci, s chůzí a i mé ruce jsou těžce postižené. Vystudovala jsem gymnázium pro lidi s tělesným postižením v Bratislavě. V dvouleté době po studiu, kterou jsem strávila doma jsem si udělala korespondenční kurz účetnictví. Přiznám se, že mi tato práce moc k srdci nepřirostla, díky ní jsem se ale seznámila s mým prvním počitačem a začala jsem využívat všech jeho výhod. Jinou možnost pracovního uplatnění a seberealizace jsem tehdy neviděla.

Mám RS již 20let, vyzkoušela jsem mechanický vozík, chodím o francouzkých holích. Tak to by ještě nebylo tak hrozné. Dík RS mi sex příliž mnoho neříká a to i přesto, že doma mám manžela, který má své potřeby, ostatně jako každý zdravý chlap. Ze mě se stala stíhačka. Kde jsi byl, s kým jsi byl atd. Na nevěru jsem mu přišla a bylo hůř! Ovšem jen do té doby, kdy jsem zabrousila na chat. Tak teď se krásně bavím, jsem mu po netu nevěrná, je to super a všem to doporučuji. Je ze mě opět příjemná a milující manželka.

Nikdy bych neřekl, jak významnou roli bude v mém životě hrát internet. Před tím, než jsem ohluchl, jsem sice internetové připojení měl, ale nepoužíval jsem ho zase tolik jako teď, už jen kvůli drahému modemovému připojení. Mé používání internetu spočívalo v tom, že jsem psal předlouhé e-maily, večer se připojil, odeslal, přijal poštu, trochu zabrowsal a tím to končilo.

Moje první seznámení s Internetem byl malér na malér. Byla jsem nucena seznámit se poprvé s PC.Shrnula bych to do tří slov -  byla to sebevražda. Nikoli jenom moje , ale hlavně vyučujícího.

Internet je jedna veliká pavučina nápadů, které jsou vloženy do jednoho kyberprostoru. Zde se setkává množství zájmů, témat, problémů a myšlenek na jedném místě zvaném internet oddělen od sebe jenom url odkazy. To nese s sebou spoustu výhod i nevýhod. Internet mi zlepšuje dostupnost informací, které můžu samostatně studovat bez pomoci jiného, což klasickým papírem nejde, snižuje sociální bariéry, protože v komunikaci na internetu není dané znevýhodnění také zřetelné, jako v normálném světě, dělá práci pohodlnější a dostupnější, instituce, které k životu potřebuji si mohu vyhledat na netu, mohu komunikovat s jejimi zaměstnanci a nemusím ji navštěvovat pracně osobně s někým. Na druhé straně, internet je směs reklamy, virů, polofunkčních, nebo zcela nefunkčních odkazů a grafických informací, zvyšuje závislost na internetu, riziko ještě většího prohloubení stávajícího onemocnění tím, že se zvyšuje riziko onemocnění páteře, pohybového aparátu, sluchové a zrakové percepce.

Jako vozíčkáři a navíc pokročilému seniorovi mi internet zpřístupnil různě bariérový svět. Ve své knížce VYŠINUTÝ SENIOR (vydala Asociace Polio v r. 2003) jsem vylíčil, jak jsem i v 75 letech zvládl počítačovou komunikaci a surfoval např. po Papue - Nové Guineji s internetem potomků kanibalů.

Můj hendikep se jmenuje Roztroušená skleróza a co nevidět se mnou bude už 20 let. Postupuje pomalu ale jistě, od jedné hole ke dvěma a teď už jsem na invalidním vozíčku.

Někdy na jaře roku 2002, kdy bylo jasné, že už nikdy nebudu chodit a budu se moci pohybovat jen pomocí invalidního vozíku,  jsem si pořídil osobní počítač. Obsluhovat jsem jej uměl, začal jsem se zajímat o připojení k internetu, abych si mohl doplňovat znalosti v ovládání počítače a používat e-mailovou poštu. Jediná možnost v té době byla pomocí telefonní linky.  Připojení bylo problematické, stránky se dlouho načítaly, často se spojení přerušovalo a ceny za připojení rostly.

Osudový černý  mrak se objevil  v roce 1988, kdy mně byla diagnostikována NEMOC, jíž odborná literatura definuje průměrnou dobou přežívání tři až pět let. Ale JÁ chci ŽÍT !