Internet a můj handicap - 2008

Naučit se pracovat s počítačovou myší bylo pro něho velmi obtížné. Nicméně postupným cvičením se mu zlepšila motorika natolik, že dnes může pomocí myši kreslit, retušovat fotografie, vytvářet různé publikace a webové stránky.

Patnáctiletý student doufá, že díky internetu bude mít kvalitní život, protože má zrakovou vadu – potíže vidění na dálku a na blízko.

Větší bariérou než vozík je pro něho nestandarní možnost se domluvit. Trvá mu, než srozumitelně vyjádří svoji myšlenku, má na vozíku připevněnou komunikační tabulku s abecedou. Proto pro něho je internet báječný, poskytuje mu kontakt s bývalými spolužáky, využívá chat. Používá i-bankovnictví, nakupuje, vše potřebné si vyřídí z domova.

Už od roku 1992 využíval bbs Braillnet, později získal počítač Eureka, pak díky znalosti angličtiny byl u navazování mezinárodních kontaktů českého showdownu (aplikovaný stolní tenis pro nevidomé). Učí se velštinu přes internet – přihlásil se do online kurzu na velšskou univerzitu v Lampeteru. Sní o tom, že přeloží knihu v tomto keltském jazyku.

Schválně si někdy zkuste domluvit vyřízení ztraceného občanského průkazu bez možnosti slyšet a zatelefonovat si, navádí čtenáře neslyšící Kráťa, tvůrce webových stránek www.kochlear.cz.

S handicapem žiju odjakživa. Sedíce před počítačem, skoro jakoby nebyl - zamýšlí se nad rolí internetu ve svém životě Ivana Nováková.

Krom mých nejbližších byl počítač tím, kdo mě vytáhl z laxnosti, z psychického dna, neschopnosti žít, končí svůj příběh, který začal v jejích 13 letech, Lada Holečková.

Pokud někomu neslouží nohy, ať si uvědomí, že má ještě hlavu. Jen nesedět s rukama v klíně - apeluje Marie Vrublová.

Slepej "Indián" ve verších popsal, jak mu verše a internet pomohly najít jeho Květu.

Jejími spolužáky jsou studenti se zdravotními hendikepy. Marcela se zamýšlí nad tím, jak jim internet pomáhá.

Nejdelší příspěvek z celé soutěže, však také autor s internetem toho již prožil a prožívá požehnaně.

A hned vzápětí příspěvek nejkratší. Zato než se nevidomá Denisa naučila ovládat počítač, dalo jí to hodně práce, ale STÁLO TO ZA TO!

Bez počítačů a mobilních telefonů si leckterý z nevidomých už nedokáže představit běžný život, jak dokládá krátký, ale výstižný příspěvek Denisy Zábranské.

Je upoutána na vozík a od internetu si slibuje, že jí pomůže získat zaměstnání.

Od šedesáti let ztrácí postupně zrak, takže nyní má už 18 let glaukom. Nápisy nepřečte vůbec a na čtení zblízka potřebuje silnou lupu, která 9x zvětšuje. Přesto je její příspěvek plný optimismu.

Co jiným normálně trvá hodinu, jí zabere tři hodiny, proto počítač moc nemilovala. Teprve s připojením k internetu se její averze odstranila, začalo ji to bavit a všechno možné zkouší. Nakupuje, používá e-banking, v jejich městě není žádná bezbariérová banka, proto uvítala tuto možnost.

Znáte Klub SMS - sdružení mladých sklerotiků? Kristýně hodně pomáhá - jeho členové se podporují, radí, sledují novinky po internetu, ale scházejí se i na společných akcích.

Účetnictví je jedno z mála povolání, které může vykonávat doma, aniž by svoje nemocné končetiny musela namáhat každý den cestou do zaměstnání. Může využít své vzdělání a ještě pomáhat druhým. Ale využívá internet ještě k ledačemus dalšímu.

Ve 27 letech se ocitl v invalidním důchodě. Nedovedl si představit, jak dál žít s roztroušenou sklerózou. Objevil internet – info o nemoci, chat o zkušenostech s léčbou, e-mailová komunikace, telefonování přes internet, nákupy, bankovnictví, chválí možnost stáhnout si dokumenty z úředních stránek.

Moderní pohádku poslal až z východního Slovenska Ján Pochanič.

Příspěvek nevidomé autorky ze Slovenska dokazuje, že soutěž Internet a můj handicap už překročila domácí hranice.

Život nekončí, když selhalo tělo, život končí, když selhala mysl. A internet naštěstí dává mysli podnětů bezpočet.

Psaním se Roman Pišný úspěšně živí, jak to dokumentuje popis jednoho dne, ovšem bez internetu by to pro vozíčkáře bylo nemyslitelné.

Život má cenu žít naplno, tvrdí ve svém příspěvku Kamil Štabla, kterého Bechtěrevova choroba inspirovala k protestní cestě Evropou s peticí proti diskriminaci zdravotně postižených osob.

Po úraze páteře, pár dní koma, dvou měsících na ventilátoru se se mnou primář neurokliniky loučil se slovy: ,,Bude to těžké, ale ....... smiřte se s tím, že budete hýbat jen hlavou." Josef Fučík se nesmířil - dnes jeho společnost zaměstnává 70 lidí.

Ve svých 63 letech žiji takový život, jaký si představuji mít - a nic na tom nezmění ani moje Parkinsonova nemoc...Nedlouhá, ale procítěná óda na internet přinesla autorovi jedno ze čtvrtých míst.

O Barrandovu sice v příspěvku autorky žijící s roztroušenou sklerózou není ani zmínka, patrně jím však měla na mysli, že její životní internetový příběh by stál za zfilmování. Ostatně posuďte sami.

Nevidomý autor dal svému příspěvku podtitul Satirický fejeton bez autobiografických prvků čili zobecnění zkušeností zrakově postižených a obsadil čtvrté místo.

Internet se stává mou spojkou mezi domovem a prací ve dnech, kdy napadne sníh, nebo když se z chodníků stává ledové zrcadlo a podkluzuje vozík - toť jeden z řady obrazů, který přinesl autorce v soutěži třetí místo.

Nevidomý autor líčí dramatický příběh své známé, v němž internet pomohl při záchraně života. Protagonistka tohoto příběhu Jana Hodková převzala na konferenci INSPO při vyhlášení výsledků zvláštní cenu časopisu Můžeš.