Internet a můj handicap - 2006

Dvakrát jsem vyletěl z ringu zdravého života. Poprvé, když mi bylo sedm a onemocněl jsem zánětem srdeční nitroblány a chronickým zánětem všech kloubů. Dva zloduchové – Kloubyžer a Srdcehryz - si mě podávali nepřetržitě osm let. Výsledek: moderní tvarování končetin a chůze jen na několik metrů.

„Internet“ – co to je, jak se to používá? Odkud to vzniklo? K čemu to je? Je to důležité nebo ne? Jaký mám vztah k internetu? A jsou další a další otázky, které se týkají internetu. A na některé věci ráda odpovím.

Je to již dlouho co můj věrný kamarád přišel za mnou a řekl: „Dnes jsem psal slohovou práci na téma: Co mi Internet dal (vzal).“ „A co jsi psal?“ ptám se jej hned jak to dořekl.  „O tom jak mi internet vzal kamaráda.“ Dořekl kamarád a posadil se.

Napsat tento příběh mě napadlo nedávno, když jsem viděla v televizi stejnojmenný americký film. Není to můj příběh, ale mé nejlepší kamarádky, také vozíčkářky Mirky. Dala mi, po delším přemlouvání, souhlas, abych o ní napsala. Použila jsem tzv. ich-formu, jednak proto, že se mi tak lépe píše a také proto, že je to příběh pěkný a prožít jej by se mi také líbilo. To bych o něm však asi nenapsala.

V roce 1996 jsem se začala se svým postižením hluchoslepoty zajímat o počítač, ale na sociálním úřadu mi bylo sděleno, že žádat mohou jen ti, kteří v něčem podnikají.

Mám drobnou potuchu, že internet v České republice používá skoro každý třetí člověk, nejen doma, ale i ve firmě, v továrně atd. Co nám vlastně dává internet? Obohacuje nás o informace, přináší nám zábavu, pomáhá nám udržovat kontakt na dálku, ale představuje i nebezpečí. Bohužel lidi si často neuvědomují, že internet má i záporné vlastnosti. Smutná zpráva je, že přibývá lidí, dokonce i dětí, kteří nedokážou přežít bez technologií, tzn. bez počítače, mobilu atd. Já bez takových věcí snad přežiji. Dokonce jsem zkusila pár týdnů bez toho žít, proběhlo to v pohodě.

Za počítač a tím za přístup k internetu děkuji Nadaci Charty 77. Od ní jsem dostala k používání starší, ale funkční počítač a pomalu se s tímto počítačem učím spolupracovat.

Dobrý den. Minulý rok jsem psal, kterak se projevuje můj handicap a varoval před pohlcením virtuálním světem. Zapomněl jsem při přebírání ceny zdůraznit, jak je dobré vyvíjet možnosti Internetu pro všemožně handicapované. Zapomněl jsem též křičet, proč zrovna Internetu. Možná je někomu příjemné, představí-li si všechny handicapované, jak jsou aktivní u nehybného počítače.

Jak jsem se dostala až k internetu? Jsem sluchově postižená od narození. Moje seznámení, práce s počítačem a internetem ovlivnilo můj život.

Jmenuji se Jindra Mikulík, mám 12 let, jsem těžce sluchově postižený, nosím sluchadlo. Chodím do Základní školy pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí do 6.třídy. Doma máme počítač asi 5 let. U počítače pracuji, když potřebuji něco vyhledat, nebo si hraju, píšu zprávu na www.email.cz kamarádovi nebo píšu, co jsme dělali ve škole.

Jsem žena s praktickou hluchotou, je mi 30 let a používám odporně drahá naslouchátka.Ta sice ovlivnila můj život dramatičtěji než internet (mimochodem - uspokojivěji než tlachání terapeutek), nicméně život na síti vnesl do mého „reálného“ života CHAT.

Dovolte mi seznámit vás s mým životním příběhem. Jmenuji se Pavel Hejhal a letos mi bude 23 let. Úspěšně jsem studoval Střední průmyslovou školu až do 15. 12. 2002, kdy jsem měl autonehodu. Při ní jsem si poranil krční páteř a bohužel částečně i míchu. Po tomto zranění jsem se stal kvadruplegikem, to znamená, že jsem ochrnutý na horní i dolní končetiny. Dále musím být napojen na plicní ventilátor. Od srpna 2005 jsem z nemocnice konečně doma.

Jsem vozíčkářka, která  zápasí již 37 let s roztroušenou sklerózou. S Internetem jsem se seznámila před sedmi lety, když mi syn, profesionál, pořídil můj první počítač. Po počáteční neohrabanosti a perném učení jsem se ocitla ve světě netušených informací a možností. Získala jsem mnoho přátel a Internet se mi stal přítelem v mém tak omezeném a uzavřeném světě. Ale nechci hovořit o sobě. Má povídka má název Příliš opravdový příběh. Je to skutečný příběh jedné statečné ženy, které se zhroutil život ještě než jej vůbec stačila poznat. Díky počítači a hlavně Internetu žije dnes naplno a je šťastná.

Šťastně žít znamená zvítězit nad spoustou myšlenek negativních!  Šťastně žít znamená svou mysl mít vždy plnou myšlenek pozitivních"!
Tato slova jsou mým logem mnoho let. Jenom ona však nestačí! A proč? To když se do mého života vloudily neodstranitelné zdravotní katastrofy.

Je to již téměř 22 let, co se nade mnou smilovala jedna dívka, a vzala si mě za muže. Ne, že by mě opice vyhodily pro krásu z hnízda, ale měl jsem komplexy, že díky obrně DK kulhám a mám špatnou rovnováhu. Navíc dívky v mé věkové skupině a s podobným zdravotním postižením mi dávaly silně najevo, že čekají na prince. Až na jednu. Evku. S tou jsme si okamžitě padli do oka, a po půlroční známosti se vzali.